Milá paní Jílková (LN 27.2.) a milý studente Cabane (LN 26.2.), pokud hájíte Kotel proti kritice pana Peheho (LN 19.2.) jako „masově zábavné“ setkání politiků s občany, musel by tento pořad vypadat úplně jinak. Připouštět by se tu směly jen otázky typu: jak jste se pane Politiku dneska vyspal, proč nosíte tak nemožnou kravatu, pomáháte manželce s nádobím a kdy jste dal svému dítěti naposled pohlavek. A byla by legrace, jak nad otázkami, které by lidé z ochozů křičeli, tak z toho, jak by pan Politik na ně vtipně odpovídal. V Kotli by se tak vařilo z potravin, ze kterých se Eintopf obvykle vaří.

Nevím ovšem, co si myslet o jídelním lístku sestaveném paní Jílkovou na 5. březen: jako hlavní chod tu budou - potraty. Musíme se zřejmě připravit na švandovní věty, jako: „To si to mám snad udělat sama pletacím drátem?!“ Nebo: „Je to vražda!“ Anebo: „Do mýho těla vám nic není.“ A nato paní Jílková přistoupí s výhrůžně předsunutými ňadry k zpovídanému a s jizlivým úsměvem se zeptá: „Pane Politiku, už jste někdy rodil?“

Demokracii nepoškozuje masová zábava sama, ale to, že se divák nováckým Kotlem utvrzuje v přesvědčení, že „masově zábavně“ se mohou řešit i velmi vážné otázky. Že není třeba zodpovědně přemýšlet, nahlédnout problém z různých stran, uvést všechna pro i proti. Že výkřikem zjednodušené otázky a výkřikem zjednodušené odpovědi jsme s problémem hotovi.

S otázkou potratů se nedávno v České televizi zaobíral ve svém pořadu i Václav Moravec. Profesor Pafko se tu mimo jiné zmínil o kardinální otázce problému: ve kterém okamžiku máme plod v matčině těle považovat už za lidskou bytost. Sám, jak uvedl, nahlíží tento problém přes okamžik opačný, totiž okamžik smrti (jehož přesné stanovení je důležité pro možnost odebrat orgány k transplantaci). Kdysi se zkoumalo zrcátkem, zda umírající ještě dýchá, nebo se zjišťovalo, zda bije srdce. Dnes se smrt definuje nevratnou zástavou funkce mozku. A tedy v opačném případě, míní profesor Pafko, zrod lidské bytosti lze ztotožnit se zrodem fungujícího mozku. Jak takové věci asi projednají v Kotli?

Paní Jílková Jiřímu Pehemu právem oponuje, že diváci nejsou pro Kotel nikým „pečlivě vybíráni.“ Ano, kotelní publikum se během let zformovalo samospádem, jakousi odrůdou Darwinova přirozeného výběru. Světlem kotelního ohně, jsou jako můry přitahováni především lidé, kteří potřebují vykřičet nenávist. Je mi vždycky líto, když do ochozů arény omylem zabloudí s rozumným dotazem nějaký okradený soukromý zemědělec, úřadem šikanovaný podnikatel či důvěřivý věřitel, kterého drzý dlužník připravil o celoživotní úspory. Nova má pořady, kde by jim pravděpodobně pomohli – například Občanské judo. Co však hledají tady? Oslovený Politik jeho problém nezná a paní Jílková to obvykle vyřeší dotazem, za který sklidí zaručený potlesk: „Kolik pane Politiku berete měsíčně vy? Z peněz daňových poplatníků!“

Peníze daňových poplatníků jsou na Nově vůbec oblíbeným tématem, a to nejen v Kotli, ale i v Sedmičce. Člověk má sto chutí vždycky jim poradit, aby nemluvili o provaze v domě oběšencově. Právě paní Bobošíková mávala kdysi papírkem se sumou 200 miliónů korun utracených podle ní zbytečně „z peněz daňových poplatníků!“ ministerstvem zahraničí na evropskou kampaň. A to právě den poté, co se veřejnost z tisku dozvěděla, že náš stát bude muset zaplatit deset a půl miliardy za podvod, který generální ředitel Novy spáchal na svém americkém společníkovi. A je to částka víc než 50 krát větší! Z peněz daňových poplatníků, paní Bobošíková! (A ve srovnání s 30 miliony korun, za kterou v Kotli vinili Karlovarský festival, protože pozvaným celebritám platí ubytování, jde o částku asi 350 krát vyšší.)

Na závěr nechť mi paní Jílková dovolí jeden dotaz. Ve své polemice říká, že Jiří Pehe by rád „manipuloval veřejným míněním sám beze svědků z přítmí vědeckých institucí… když už to nejde z přítmí politického kabinetu bývalého prezidenta.“ Ptám se: politické přítmí patří k prezidentskému kabinetu obecně, nebo panovalo jen za prezidenta Václav Havla? To jen, abychom věděli, za koho paní Jílková kope, když si neodpustí kopnutí do Václava Havla.